Jedna z posledních Lekcí filmu letošní Filmovky byla věnovaná Janu Svěrákovi, který na LFŠ uvedl svou novinku Po strništi bos. V Respekt stanu si povídal s Jaroslavem Sedláčkem o svém filmařském stylu a došlo i na průlet jeho filmografií.

Svěrák vzpomínal na své začátky v 80. letech, kdy se díky otci dostal jako asistent produkce do barrandovských studií. Už v mládí tak byl přítomen vzniku legendární Vesničky mé, střediskové či třeba Chobotnic z II. patra. Díky napojení na Barrandov se také ke konci dekády a komunistického režimu dostal i do USA.

Vystudoval dokument, ale už během studií ho lákala fikce, což se projevilo v Ropácích. „Dodnes neumím pracovat s herci,“ prohodil v žertu s narážkou na své dokumentaristické vzdělání. Když měl natáčet svůj první celovečerní hraný film, Obecnou školu, jeho otec ho od toho zrazoval. Mladý Svěrák však věřil, že všechno dobře dopadne, i díky skvělému souboru hereckých osobností. „Nebojte se k filmům pouštět mladé lidi, oni totiž nemají strach,“ apeluje dnes. Také se pochválil, že se stal nejoblíbenějším režisérem svého otce. Konzultuje s ním totiž všechny detaily ve scénáři, což scenáristé obecně samozřejmě velmi kvitují.

A jakým způsobem Svěrák vlastně režíruje? „Vždycky jsem byl ‚controlfreak‘, myslím, že nejsem moc talentovaný,“ popsal svůj pečlivý styl, založený na důkladné přípravě a detailních náčrtech ještě před začátkem natáčení.

Mojmír Sedláček