Letošní Letní filmová škola uvedla čtyři díla Philippa Grandrieuxe, který v Hradišti promluvil i na své Lekci filmu. Slovo režisér na Grandrieuxe nestačí. Filmař začíná spoluprací na scénáři a filmy nejen „diriguje“, stává se absolutní součástí scény, sám kameruje v pohybu, někdy svítí, částečně stříhá. Povídání začalo jeho vztahem k filozofii, přičemž zmínil inspiraci Deleuzovou Etikou, stoicismem Marka Aurelia, Bergsem, Nietzschem a jeho filozofií napsanou v neustále bolavé hlavě.

 

Grandrieuxova lekce kromě tématu důležitosti udržování dobrých vztahů ve štábu nabídla hlavně metafyzické zabroušení do samotné podstaty filmu. Tu filmař přirovnal podle textu o Francisi Baconovi k vrhu barvy na plátno, kde vzniká chaos. „To, co není jasné, se samo postupně zformuje. Není to o tom, že chcete něco zobrazit, třeba ruku – tím jste podřízeni nutnosti tohoto zobrazení. Jde o rozkaz. Všechno ostatní je chaos.“

Ač to vypadá, že Grandrieux chaosu holduje, jeho filmy jsou před natáčením tak připravené, že v jeho průběhu ani nepotřebuje scénář. „Scénář je vždy základním kamenem, ale při natáčení se potřebuju ztratit,“ uvedl Franoucz. Příkladem může být první scéna z Nového života. Původně měla být úplně jiná. Scénář začínal příjezdem hlavního hrdiny, ale Grandrieux při natáčení zaimprovizoval a v noci nechal vystoupit své herce na poli, kde na ně posvítil reflektorem. Úvodní sekvence je proto ve výsledku hodně tmavá, zato se v očích postav míhají světelné fleky.

V souvislosti s tím filmař zdůraznil nedostatečnou temnotu dnešních kinosálů, které podle něj plní hlavně přání hasičů. V kině má být absolutní temno, aby se divák mohl odpojit od všech ostatních věcí a byl vtažen do filmu. Jako by byl v jeskyni. „Když skoro nic nevidíte, projektujete do toho sami sebe,“ myslí si host LFŠ. V tom, co ve filmu vidíme, je podle Grandrieuxe obsaženo vlastní nevědomí.

Svůj organický vztah k filmu autor zdůvodňuje tím, že film má podle něj vlastní hlavu a rezistenci. Je potřeba k němu přistupovat kreativně, jako k něčemu, co neznáte. „Někdy mě to úplně vyčerpá a nemůžu už točit,“ svěřil se režisér. Psát shrnutí takové lekce se stalo podobně vyčerpávající činností. S vědomím, že Grandrieuxova síla v tom, co dělá, se jiným těžko přetavuje do slov.

Alice Krajčírová