Vojtěch Rynda vystudoval filmovou vědu na FF UK a bakalářský stupeň na FHS UK. Po deseti letech psaní na volné noze pro periodika jako Reflex, dokina.cz, Maxim, Time In a další, zakotvil v magazínu Týden. Na Letní filmové škole už párkrát byl – a nejen v Uherském Hradišti. Zažil „satelitní“ filmovku v kině Sputnik na Starém Městě v šestadevadesátém. Byl na ještě odlehlejším ročníku v Jihlavě o rok později, když domovské město zalila Morava. Ale ze všeho nejradši vzpomíná na slastné filmofilné debaty na trávníku mezi Hvězdou a Mírem, k nimž se dali přitáhnout i tvůrci právě odpromítaných filmů, kteří ve „filmovkové“ atmosféře táli jako svíce.

Den hluku a zpěvu

Pražští rockeři Fetch!, londýnští kraválisté Gallon Drunk a zpívající režisér Aki Kaurismäki zpestřili poslední den Letní filmové školy v Uherském Hradišti.

Vystoupením noiseových Fetch! vyvrcholila jedna z nejzajímavějších tradičních sekcí Letní filmové školy, spočívající ve spojení němých filmů s živým hudebním doprovodem. Kapely a interpreti neimprovizují, dostávají snímky v dostatečném předstihu, aby k nim vytvořili hudební stopu přímo na míru. Hlavní část sekce Film a živá hudba letos spočívala v poctě Gustavu Machatému a Ernstu Lubitschovi, v Uherském Hradišti vystoupili například Forma Live, Pavel Fajt nebo Lesní zvěř s Horňáckou muzikou Petra Mičky.

Fetch! v tradiční sestavě kytara, basa, bicí a občasný zpěv doprovodili kvazidokument Lidé v neděli, který se odehrává v meziválečném Berlíně, explozivní a komplexní rockovou smrští. Spojení modernistické elegance v černobílé s veskrze soudobou hudbou fungovalo překvapivě plodně. Pražské trio pak večer vystoupilo se svou „běžnou“ tvorbou. Na pódiu je potom se svým na kost ořezaným blues vystřídala anglická skupina Gallon Drunk. Zášlehy kláves, do nichž bil zpívající kytarista, byly stejně výrazné jako jeho košile.

Celý text najdete zde.
 

Točím komedie, ale nikdo se jim nesměje, říká Kaurismäki

Jeden z hlavních hostů letošní Letní filmové školy, režisér Aki Kaurismäki, se s tiskovkami nepáře. Dlouho nebylo vůbec jisté, jestli na ni dorazí. A když se nakonec ukázal, odpovídal finsky zádumčivě a chvílemi vypadal, že v místnosti vůbec není. Ale legerace s ním byla.

„Ahoj!“ pozdravil Kaurismäki česky novináře a vybídl konsternovanou PR manažerku, aby z partesu vystřihla analýzu filmů Larse von Triera. Poté se ujistil, že přítomní novináři přišli hlavně kvůli tomu, že uvnitř je chladněji než venku, a ubezpečil je, že všechny dotazy jistě zodpoví tlumočnice. „A pak půjdeme domů. Tedy pokud máte domov,“ dodal.

Na otázky po seversky melancholickém až depresivním ladění svých filmů Kaurismäki kontroval. „Natočil jsem asi dvacet snímků a většina z nich je až moc optimistická. Co se ostatních týče, musím citovat Gogola: nemůžete vinit zrcadla z toho, co v nich vidíte. Natočil jsem i spoustu komedií, ale nikdo se jim nesmál. Na mých filmech se diváci ale můžou smát, kdykoliv chtějí.“

Celý článek najdete zde.

„Jsem tvoje budoucnost. Dobře si mě prohlídni.“

Letní filmová škola uspořádáním retrospektivy Robertu Sedláčkovi podtrhuje, co se pohříchu málo ví: tenhle zlínský rodák je zřejmě nejlepším a nejkonzistentnějším tuzemským režisérem dneška.

Exploze smíchu doprovázely projekci Sráčů – jednoho z hned dvou svých nových filmů, které Sedláček na Letní filmové škole představil. Snímek z produkce ostravského studia České televize bude uveden až v příštím roce a už teď lze říct, že je jedním z nejlepších filmů s copyrightem 2012. Tragikomedie vypráví o dvou zkorumpovaných policistech z Třince: staršího a zkušenějšího hraje Jiří Bartoška, mladšího se zbytky cti režisérův dvorní herec Jaroslav Plesl. Film také zúročuje filmařsky nevytěžené třinecké prostředí: efektní letecké záběry se kochají mamutími železárnami, normalizačními paneláky i novodobými zbohatlickými vilkami.

Sedláček v úvodu před projekcí vysvětlil, jak si na České televizi vybojoval razantní titul Sráči: dostal ho výměnou za to, že ze sestřihu vynechal dlouhou scénu šňupání kokainu, kvůli níž by film nešlo pouštět před desátou hodinou večerní. Prý šlo o první vynucenou výpustku, které se režisér kdy dopustil. Novum spočívá i v tom, že Sedláček poprvé nerežíroval vlastní scénář. S předlohou Zdeňka Zapletala se ale dokonale našel a narouboval ji na svůj osobitý lakonický rukopis. Scénu přepadení pošty natočil jako grotesku idiotů, gangsterské výjevy z psího útulku jsou stejně k smíchu jako k pláči, vším stejně jako v Sedláčkových předchozích hraných filmech prosakuje česká (tedy česko-moravsko-slezsko-polská) umakartová malost.

Celý článek najdete zde.

 

Sejdeme se u pípy

Letní filmová škola v Uherském Hradišti se přehoupla do druhé poloviny. Udržuje si kontaktní atmosféru, o jaké se mnoha jiným festivalům jen zdá, a přelévá ji do ulic i životů lidí okolo.

První den, první dojmy. Je krásné přijet na Letní filmovou školu do Uherského Hradiště a už během prvních minut potkávat lidi, kteří se na jejím programu podílejí nebo s ní jsou tak či onak spojení. Přivítání od publicistky Aleny Prokopové, setkání u výtahu s Ferem Feničem, který tu včera převzal výroční cenu AČFK, pak jeden vejde do festivalového epicentra v kině Hvězda a hned narazí do garantky retrospektivy Billyho Wildera Ivy Hejlíčkové, vedle níž stojí jeden z letošních hvězdných hostů Robert Sedláček...

A jen chvíli poté mi naběhl do náruče sám umělecký ředitel LFŠ Pavel Bednařík. Gratuloval bych si k výjimečnému štěstí, kdybych nevěděl, že takhle je to tady každý rok. Je únavné to opakovat, ale na téhle filmové přehlídce může běžný návštěvník skutečně jen tak potkat zasloužilého klasika, aktuálního držitele Zlaté palmy či budoucího filmového inovátora a dát si s nimi pohromadě točené pivo u improvizované pípy na ulici.

Celý článek najdete zde.