Ze hvězdného režiséra Apichatponga Weerasethakula se vyklubal nadmíru skromný a přátelský chlapík, který při své masterclass nepůsobil "jen" coby zpovídaný host, ale pojal ji coby obsáhlou přednášku o celé své kariéře. Sám se v Redutě usadil k notebooku, představil se, a nejprve osvětlil začátky své kariéry: "Velká změna přišla když na začátku 80. let dorazil do kin E. T. - Mimozemšťan. To byl magický film. Spolu s Dobyvateli ztracené archy pro mě byl moc důležitý. Jejich prostřednictvím jsem se naučil oceňovat kinematografii. (...) Mnoho klasických filmů, třeba od Felliniho a dalších důležitých evropských autorů, jsem nikdy neviděl, ale četl jsem si o nich. A když film čtete, odehrává se vám v hlavě jinak."
Sám není vystudovaným filmařem, neboť "filmové školy v thajsku nebyly... tak jsem studoval architekturu, což je moje druhá láska. A otevřel jsem na škole filmový klub - snažil jsem se prolnout kinematografii s architekturou."
Mimo jiné dál uvedl řadu ukázek ze svých filmů, počínaje raným Tajemným předmětem o polednách, jež "pro mě byl začátek procesu, který mě fascinuje dodnes." A pokračoval: "Velmi mě zajíma vizuálno, ale moc už mě neoslovuje narativní stránka, takže vždy žádám lidi aby mi pomáhali s dalším vývojem. Je to pak jako když své vyprávění najednou najdete. (...) Pokud jste filmařem, nemusíte si dělat starosti když neumíte psát - mnoho příběhů se dá prostě najít..."

Desetiletí před současným boomem popularity Sherlocka Holmese, natočil film o nejslavnějším detektivovi světa i velikán Billy Wilder, ctitel postavy geniálního nepřizpůsobivého narkomana. „Sherlock Wildera fascinoval od dětství a na tohle filmu mu záleželo, protože do detektiva promítal zčásti i sám sebe,“ prozradila během úvodu Iva Hejlíčková.
Wilder původně plánoval epos, kde Sherlock vyřeší čtyři případy a který vysvětlí bílá místa jeho legendy. Když ale z Anglie, kde natáčel, poslal do Hollywoodu víc než tříhodinovou verzi, která diváky na zkušebních projekcích nudila, studio ho donutilo film přestříhat. Sherlock tak teď řeší už jenom dva případy a film se soustředí hlavně na jeho odmítavý vztah k ženám. I tak ale Soukromý život Sherlocka Holmese v kinech neuspěl, na Wilderovy poměry mimořádně. Diváci v Klubu kultury se ale přesvědčili, že i když se jedná o průměrného Wildera, pořád jde o velmi dobrou holmeskou adaptaci.

Po karlovarském festivalu se česká novinka Nic proti ničemu ukázala i v Hradišti. Její autor Petr Marek je známý i jako člen skupiny Midi Lidi, s filmy ale začínal už v dětství, doma na chatě, a nepřestal, ani když se asi po sedmi pokusech nedostal na FAMU a šel studovat filmovou vědu. Nic proti ničemu je jeho třetí celovečerák.
Natáčel se už před čtyřmi lety, ale kvůli jiné práci, jako skládání hudby k Protektorovi, čekal na střih. Výsledek autor věnoval Paulu McCartneymu a Mirce Spáčilové. „Oba pro mě představují dva póly konformismu, nic proti ničemu. McCartney v nejlepším slova smyslu, Spáčilová v tom nejhorším,“ vysvětlil Petr Marek, který na diskusi musel čelit i výtce, že je jeho film přelekotaný. „V životě se blekotá strašně moc, akorát si toho nevšímáme. Herce jsem ale nenutil koktat, ani k žádné stylizaci.Zmíněná početná herecká delegace se mimochodem sešla i večer v divadelním stanu. Předvedli tam představení Diskrétní den.