"Tyjo, konečně plnej sál," řekl spokojeně Robert Sedláček, vstupuje při půl dvanácté do Klubu kultury aby uvedl své Sráče. Kriminální drama (pročež ani slovo o zápletce), které bylo natočeno pro televizi - tudíž šlo o vzácnou možnost vidět jej na plátně - a nese copyright roku 2012 ("Jste na filmu, který ještě není.") prezentoval ve společnosti Jaroslava Plesla, k čemuž dodal: "Rád jsem pracoval s legendou..." A po šibalské minipauzičce pokračoval "...která jednou legendou bude. A taky s Jirkou Bartoškou. Hele... přežijte to!"
 

Můžou za teroristické útoky z 11. září islámští teroristé, nebo CIA? Tak o tom se na dnešní diskusi o konspiračních teoriích moc nemluvilo. Pozvané panelisty spíš zajímalo, proč vůbec lidé spiknutím tak rádi věří a o čem to vypovídá. „Dějiny jsou zajímavější přes mýty a tajemství. Lidi nechtějí upatlanou realitu plnou kompromisů a selhání, ale velké příběhy, k nim přimykáme, protože člověk je chaos a je těžké v přítomnosti existovat,“ myslí si třeba režisér Robert Sedláček, který místy celkem živou debatu osvěžil v roli náhradníka za pracovně vytíženého sociologa Oldřicha Zajíce.
Novináři Tomáši Lindnerovi z Respektu přijde důležité, že většina lidí, kteří věří teoriím o temných spiknutích řídících svět, je mladá. „To je fenomén, o něm by se nemělo mlčet. Klíčové je otázka, čeho to je projev. Podle mě rostoucí nedůvěry v autority.“ S tím, že kolem 11. září existují důležitější otázky, než jak přesně se útok odehrál, souhlasí i politolog a aktivista Ondřej Slačálek. „Skutečné otázka není , jak to tehdy bylo, ale čemu to posloužilo, jaké byly následky. Popularita těch teorií vypovídá o tom, že Bush se dopustil mnohem horších zločinů, když rozvrátil dvě země válkou, proto se konspirační teorie staly poměrně snadno uvěřitelné. Moje hlavní námitka proti nim je, že k nim nemáme dostatek dat. Navíc pokud by byl někdo schopný zorganizovat takovou věc, tak by byl schopný zařídit, abych se o tom nedozvěděl.“
Debata se stočila i na to, jestli jsou takové teorie nebezpečné. „Můžou být, protože s sebou nesou určitý typ myšlení, který v určitém kontextu může napáchat škody. Příkladem je teorie o židovském spiknutí,“ řekl Ondřej Slačálek.
 

Historické drama Lidice už od premiéry na začátku června vidělo v kinech přes 350 tisíc diváků a i nadále zůstává na špičce žebříčku návštěvnosti. Plno bylo i v Klubu kultury, kam jej přišli uvést (a především po jeho skončení podebatovat s diváky) režisér Petr Nikolaev a herci Ondřejem Novákem a Janem Budařem. Nikolaev, který projekt od onemocnivší Alice Nellis pouhé dva měsíce před stanoveným začátkem natáčení, prohlásil, že "to bylo to nějtěžší, co jsem v životě dělal," a později se vyjádřil k obecnému přijetí snímku, s nímž už procestoval notnou část země: "Reakce byly převážně pozitivní. Nepředpokládl jsem, že vyvolá až tak pozitivní příjetí. Pro mě bylo silné, že lidi reagovali v třeba v Ostravě i v Plzni velmi podobně. Byli dojati, prožívali to velmi osobně a intenzivně. Nebylo výjimkou, že plakali. A to není jen nějaká nějaká sentimentální poznámka, zasáhlo je to. Ten film je sdělný napříč republikou, napříč věkem i napříč sociálními skupinami. Potkává se s lidmi.
 

Je obecně nedisputovaným faktem, že drsná historická balada Františka Vláčila Marketa Lazarová patří k tomu nejlepšímu, co u nás kdy bylo natočeno, a tak je více než záslužné, že byla její strhující obraznost čerstvě digitálně oprášena. Premiéra této rekonstruované verze se odehrála nedávno v Karlových Varech a při středečním večeru její krásná kopie dorazila i do Hvězdy. Cizelace je dílem renomovaného trikového studia z pražských Vršovic Unviersal Production Partners (momentálně se mimochodem díky své práci na seriálu Pilíře země mohou těšit z nominace na cenu Emmy, k čemuž gratulujeme), a tak promluvil mj. i jeho technický ředitel Ivo Marák: "Nemyslím si, že to byl těžký úkol... ale byl čestný!"