Minulost, přítomnost a budoucnost artové distribuce v Česku se probírá dneska na Filmovce - rovnou na dva díly, natolik to je téma podstatné. Dopoledne zástupci několika distribučních firem prezentovali svou činnost a názory, diskusi o nich pak bylo vyhrazeno odpoledne. Že se mohli přítomní těšit na bouřlivou výměnu naznačilo už nabobtnání délky první části a první probublávání vášní, především po příspěvku od zástupců Národního filmového archivu a odhalení jejich distribuční strategie „chránit“ si svůj film půl roku ve svém pražském kině Ponrepo a v regionech.
Pro většinu distribuček a kin situace vypadá tak neutěšeně, jak ji popsala předsedkyně AČFK Radana Korená. „V době digitalizace malá kamenná kina bojují o přežití a nasazují komerčnější tituly. Jeden den v týdnu mají vyhrazený na artové filmy, které odebírají od všech artových distributorů a jako kinař můžu říct, že si i mezi nimi vybírají atraktivnější tituly. Najít film, který si na sebe vydělá, je ale skoro nemožné, dostat se na nulu je zázrak.“
Podle Aleše Danielise z Bontonfilmu a Iva Anderleho z Aerofilms ale ani teď není třeba ztrácet všechny naděje. Artová kina dokážou přežít – pokud se dokážou přizpůsobit době, vychovat si diváky a zaujmout je i mimofilmovým programem. 
 

V osmnáct hodin se kinosálem Hvězdy rozletl páně Cocteauův Orfeus, ale už o hodinu dřív začal kinolektorát Davida Ćeňka, který v cíleně sebeshazovačném úvodu podotkl, že "Jean Cocteau tvrdil, že jakmile se v umění začne něco vysvětlovat, je to vulgární." Načež tedy zvládl být notnou dobu intelektuálně vulgární: "Cocteau byl umělec všech forem," řekl. "Malíř, scenárista i umělec. Pro něj je film nástrojem, jak popsat něco, co nedokáže slovo." Často pak zmiňoval autora zásadního článku na příslušné téma, nedávno zesnulého filmového vědce Jiřího Cieslara (všimněte si souznějících iniciál J. C.), podle něhož je Orfeus "až příliš plný symbolů a narážek." Sám Cocteau se ovšem svého času prohlásil: "Oni po mě pořád chtějí abych ty filmy vysvětloval, ale já je točím tak, jako píšu své básně."
 

Hlavně o své trilogii o totalitní minulosti a revolucích ve východním bloku mluvil na své master class rumunský filmař Andrei Ujica. Začal nicméně vzpomínkou na univerzitní léta, kdy jako dlouhovlasý spisovatel psal texty pro nejslavnější rumunskou rockovou kapelu Phoenix. Po dráze na univerzitách v Německu, kam v 80. letech emigroval, se z něj stal nekonveční dokumentarista. Videogramy revoluce, záznam rumunského převratu, prý natočil i z pocitu provinilosti. „A taky se zvědavostí, co přesně se stalo. Dodnes lituji, že jsem tam tenkrát nebyl.“ Na záznamu, jak změna režimu v SSSR zdrží kosmonauty na stanici Mir, (Svět Mir) ho zase fascinovala „nová historicko-filozofická konstelace, že jeden muž se na konec jednoho období dívá z olympského pohledu. A dojde k tomu, že i když si myslíme, že jsme páni přírody, stačí vyletět nahoru a uvidět, že příroda je nad historií a politika jsou jen detaily. To je hlavní sdělení filmu,“ uvedl Ujica. Nejdelší debata pak patřila Vlastnímu životopisu Nicolaie Ceausesca, sestříhanému z 9000 hodin archivních záznamů. Rumunský diktátor totiž miloval, když ho filmovali.
 

O výhledech osudu artových kin se zatím může jenom debatovat (a debatuje se, viz první aktualita). Jak bude vypadat ta nejbližší budoucnost artové distribuce v podání Asociace českých filmových klubů se můžete dozvědět už teď. Program LFŠ obohatily čtyři předpremiéry z kolekce AČFK. Už na konci července do mimofilovkových kin vyrazí Jean Marais, jednou jako Orfeus, podruhé jako milenec modelovaný podle Tristana ve Věčném návratu. Vrací se i Dvojí život Veroniky od jednoho z letošních jubilantů Krzysztofa Kieslowskiho. Večer se v po okraj naplněné Hvězdě s dvouměsíčním náskokem představil úlovek z Berlinale, tamním Stříbrným medvědem oceněný Turínský kůň. Strohý příběh o dvou osamělých lidech natočil loňský host loňské Školy Béla Tarr. Prý jde o jeho poslední dílo.